LIAR THIEF BANDIT - Icon
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nedá se o nich zrovna říci, že by trpěli nadbytkem hudební produkce. S každým dalším albem se od nekompromisních začátků posouvají do posluchačsky otevřenějších sfér, přičemž očekávání každé další nahrávky se dá nazvat přinejmenším jako netrpělivé. Američané THE DILLINGER ESCAPE PLAN si každý svůj krok, snad s výjimkou úletu v podobě nevydařené sbírky coverů „Plagiarism“ (2006), pečlivě zvažují a s jednotlivými deskami si tak logicky dávají načas.
Tentokráte bylo čekání přeci jen o něco kratší a jestli to o něčem svědčí, lze předvídat jen těžko, ale je zřejmé, že skupina pomalu ale jistě zapouští kotvy v bezpečném přístavu, což v přeneseném významu znamená, že experimenty postupně ustupují stranou a do popředí se dostávají z posluchačského hlediska přístupnější kompoziční postupy. Velmi nepatrné zárodky této metamorfózy se daly vystopovat už na zběsilém debutu „Calculating Infinity“ z roku 1999, ale vše začalo být mnohem jasnější hlavně o pět let později, když se na „Miss Machine“ objevily některé i čistě rockové záležitosti. Z tohoto důvodu není proč nazývat obsah letošní novinky za překvapivý. Tuto kapelu prostě poznáte od prvního taktu a že se na svém dalším albu ještě více ponoří do lákavých vod melodických písní se tak nějak dalo docela přesně předpovědět.
Názory na současné směřování THE DILLINGER ESCAPE PLAN se tedy budou nejspíše lišit podle ochoty akceptovat tento fakt v porovnání s divokou minulostí, jenž pomohla nastartovat boom math-metalových kapel. Z té v hudbě kapely zůstalo ještě stále dost na to, aby nebylo možno prohlásit, že zanevřela na své kořeny. Koneckonců o tom už jasně vypovídala i ukázka v podobě na „Option Paralysis“ úvodní skladby „Farewell, Mona Lisa“, jenž se několik měsíců před emisí alba objevila na internetu. Klasicky „dillingerovsky“ rytmicky neuchopitelná divoká jízda z úvodu se zhruba v polovině obrací o 180 stupňů směrem k rockové písničkovosti. Jestli něco jasně definuje současnou podobu skupiny, tak jsou to právě tyto kontrasty.
Koexistence výbušné agrese a jemnějšího muzírování nepostrádá ani na novince dostatek přirozenosti a lehkosti, s jakými jsou jednotlivé odlišnosti pospojovány. Už v minulosti prokázaný dostatek schopností složit vkusnou chytlavou melodii a tuto ještě vyzdobit přesvědčivým pěveckým projevem Grega Puciata, má na novince zase o poznání větší prostor, přičemž některé motivy lze opět označit za zdařilé („Gold Teeth On A Bum“, jejíž nosnou melodickou linku lze na digipackové verzi alba slyšet v závěrečné „Chuck McChip“ ještě jednou), či přímo výtečné. Zvuk piána otevírající v historii kapely možná nejuvolněnější kompozici „Windower“ předznamenává jeden z těchto výtečných momentů. Emočně gradující skladba boduje vynikající tklivou melodií a dokazuje, že to Američanům velice sluší i na tomto poli.
Naproti tomu zde stojí postupně řídnoucí, ovšem stále dobře vyzbrojená armáda neurvalých songů („Good Neighbor“, „Room Full Of Eyes), působící jako zástup posledních Mohykánů upomínajících na (pro mnohé) staré dobré THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Což o to, Američanům to i v těchto chvílích šlape stále velmi dobře, ale na povrch čím dál více vyplouvá jeden trochu nepříjemný fakt. A to ten, že skupina už prostě není tím vzrušujícím a inspirujícím hudebním tělesem, jakým před pár lety bezpochyby bývala. „Option Paralysis“ je stále velmi dobrým albem svěže a přitažlivě působící kapely, ale ono kouzlo překvapujícího a dříve neslyšeného se postupně vytrácí. S tímto se samozřejmě (a bohužel) dříve či později potká snad každý interpret, či hudební uskupení, takže moje nářky jsou alespoň prozatím a hlavně díky nesporným kvalitám „Option Paralysis“ ještě pořád trochu zbytečné. Jedná se stále o zajímavé a velmi dobré album, ale něco mi říká, že na tom dalším už se bude lámat chleba.
Zase o něco méně neurvalejší a divočejší, zase o něco více otevřenější širšímu posluchačskému spektru. I další útěk Johna Dillingera se vydařil, ale tentokráte už při něm chybí více překvapivých a vzrušujících momentů.
7,5 / 10
Greg Puciato
- vokály
Liam Wilson
- basa
Billy Rymer
- bicí
Benjamin Weinman
- kytara, piáno, zvukový design, programování
Jeff Tuttle
- hostující vokály
1. Farewell, Mona Lisa
2. Good Neighbor
3. Gold Teeth On A Bum
4. Crystal Morning
5. Endless Endings
6. Widower
7. Room Full Of Eyes
8. Chinese Whispers
9. I Wouldn't If You Didn't
10. Parasitic Twins
Dissociation (2016)
On Of Us Is The Killer (2013)
Option Paralysis (2010)
Ire Works (2007)
Plagiarism (EP) (2006)
Miss Machine (2004)
Irony Is A Dead Scene (EP) (2002)
The Dillinger Escape Plan (reedice) (2000)
Calculating Infinity (1999)
Under The Running Board (EP) (1998)
The Dillinger Escape Plan (EP) (1997)
Datum vydání: Úterý, 23. března 2010
Vydavatel: Season Of Myst
Stopáž: 44:23
Produkce: Steve Evetts & Benjamin Weinman
Studio: Omen Room, Cypress (USA)
K nové desce kultovních math-core šílenců THE DILLINGER ESCAPE PLAN jsem přistupoval velmi skepticky. Již po prvním poslechu se však dostavil pocit uspokojení a obavy ze stagnace se ukázali jako zbytečné. „Dillingeři“ zdá se „dostali rozum“ a pozvolna opouštějí kategorii mladí a neklidní. Mathcore masakr propojují se serióznějšími, melodičtějšími motivy, které celkový dojem zpříjemní a otevírají jejich tvorbu širšímu publiku. „Option Paralysis“ je logickým pokračováním minulého „Ire Works“, které již naznačovalo, že kapela hledá cestu ven ze slepé uličky hudebního extrému a melodické, emotivně vypjaté polohy jsou trefa do černého. Rozumím tomu, že fanoušci holdující jejich starší tvorbě s tím mohou mít problém. V mém případě se ovšem „Option Paralysis“ setkalo s velkým pochopením a hodnotím jej jako nejlepší album od THE DILLINGER ESCAPE PLAN a také jako jedno z top alb roku 2010.
THE DILLINGER ESCAPE PLAN sice opětovně nabízejí posluchači slušnou kolekci písní, nicméně v porovnání se staršími, takřka dokonalými deskami, působí "Option Paralysis" až neškodně. Chybí zde jakýkoliv moment překvapení či větší zajímavosti, což zrovna u této kapely nebývalo zvykem. Bohužel.
Parada. Greg Puciato sam o sobe je nad 10, Gold Teeth On A Bum je taky song za 12. Smekam.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.